Jakub Pinkas

Jakub Pinkas (1805–1879) byl původně krejčí pocházející z vesničky Budětice, jižní Čechy, který se v první polovině 19. století usadil v Praze. Osudovým se mu stal 8. duben 1843, kdy mu podle legendy jeho přítel, forman Martin Salzmann, přivezl z Plzně dvě vědra tehdy zcela nového spodně kvašeného ležáku. Pinkase a jeho zákazníky pivo natolik nadchlo, že Pinkas postupně opustil krejčovské řemeslo a začal se naplno věnovat hostinské činnosti. Založil tak restauraci U Pinkasů nejstarší dosud existující plzeňskou pivnici v Praze. Díky jeho důrazu na kvalitu čepování a pohostinnost se podnik rychle stal oblíbeným místem setkávání pražské společnosti, politiků, umělců i vlastenců. Jméno Jakuba Pinkase je dodnes neodmyslitelně spojeno s historií českého pivovarnictví a s tradicí, která v Restauraci U Pinkasů pokračuje již více než 180 let.

Otto Pinkas (1849–1890), uváděný i s křestním jménem Ota, byl syn Jakuba Pinkase, pražský restauratér, český dramatik a spisovatel, člen správního výboru družstva Národního divadla, zakládající člen Sokola pražského. Nezapomínal ani na rodný kraj svého otce – v Buděticích finančně podporoval místní školu a založil nadaci pro chudé žáky. Stejně jako jeho otec spojoval podnikání s veřejnou službou a přispěl k tomu, že jméno Pinkas zůstalo v Praze symbolem pohostinnosti, českého vlastenectví a plzeňského piva.