|
|||
František Palacký (14. června 1798 Hodslavice – 26. května 1876 Praha) byl český historik, politik, spisovatel a organizátor veřejného kulturního a vědeckého života v soudobé Praze. Je považován za zakladatele moderního českého dějepisectví, má přezdívku otec národa. František Palacký pocházel z protestantské rodiny s dlouhou tradicí, jeho otec byl učitelem na místní škole. Nejprve se vzdělával u svého otce, poté (1807 – 1809) studoval v Kunvaldu (dnešní Kunín) u Nového Jičína. V letech 1809 – 1812 studoval latinskou školu v Trenčíně a následně i evangelické lyceum (do r. 1818) v Prešpurku (dnes Bratislava), kde se seznámil s P. J. Šafaříkem. Přestože si jeho otec přál, aby se také z jeho syna stal evangelický učitel a kněz, nepokračoval Palacký dál ve svých studiích, ale působil v letech 1819 – 1823 jako vychovatel v uherských šlechtických rodinách, rok 1820 strávil se svými svěřenci ve Vídni. Někdy v roce 1819 se s konečnou platností rozhodl nadále se věnovat především studiu českých dějin. Za tímto účelem kontaktoval Josefa Jungmanna, kterého žádal o poskytnutí základních historiografických informací a zasvěcení do techniky historikovy práce. V březnu 1823 napsal dopis podobného znění i Josefu Dobrovskému a nedlouho poté (11. dubna 1823) dorazil do Prahy osobně. A zde také vzniklo jeho největší a nejznámější dílo Dějiny národa českého v Čechách a v Moravě - 1848 - 76 (původně psané německy). Palacký zde obsáhl českou historii od pravěku do nástupu Habsburků na český trůn a vyzdvihl husitství jako nejslavnější období českých dějin. Rozsáhlé Palackého historické dílo se stalo milníkem české historiografie. Celé nadcházející generace historiků se vlastně ve svém díle vůči němu a jeho pojetí musely nějakým způsobem vymezit. Nakolik se do jeho tvorby promítly návštěy se „Staročechy“ U Pinkasů se však můžeme jen domnívat. |
|
||
Při provozu těchto www stránek nevyužíváme soubory cookies. V případě vašeho aktivního informovaného nesouhlasu, prosím, klikněte zde |